Naše mysl a náš život

Je možné, že  se naše mysl  pokouší ovládat náš život?

Jak to dělá?

Filtruje v našem vědomí i podvědomí a vytváří film, který nám běží před očima.

Vytváří nám tak výtah určité reality. Celá realita to však, ale není.

Vzniká tak určitá iluze našeho pohledu, naší pravdy.

Podle toho v jakém rozpoložení se nacházíme, takové myšlenky vidíme častěji  častěji a častěji.

Náš mozek není schopen pracovat se všemi informace a podněty zvenčí i zevnitř najednou a tak si pomáhá tím, že něco filtruje.

Snaží se vytvářet milióny myšlenkových map během krátkých časových úseků, srovnává se zážitky z dětství i dospělosti  a pak nám

dává impulzy k rozhodování se.

Radostné zážitky, veselé dětství, dobrodružství na cestách, důvěra v život, my a  rodiče,  životní zranění naší osobnosti, to vše hraje v

našem filmu a scénářích velkou roli.

S těmito situacemi mozek pracuje a srovnává při rozhodování v dospělosti.

Co tedy můžeme udělat, abychom si  učinili život štastnějším, sebe celistvějším, život harmoničtějším?

Cesta může být pomocí uvědomování si myšlenkových procesů a našich zažitých vzorců chování, dotazování se sám sebe, zda činím

stejné kroky, zda se mi něco opakuje, zda je něco, co bych chtěl změnit?

Uvědomováním si, že ve velké míře jsem ovlivněn minulostí, stavem a úrovní svého vědomí i podvědomí, to vše nás může probudit.

Pátráním a uvědomováním si našeho života, kroků, fází, cyklů, se můžeme mnohé dozvědět.

Můžeme tak činit sami případně s někým. Záleží na našich emočních stavech, prožitých životních situacích a velikostech zranění.

Mnohdy  i v největších hlubinách matky země je ukryt poklad.

Jaké jsou tedy naše myšlenky a scénáře? Takový je náš život.

Pozitivní?

Negativní?

Střídá se to?

Co převažuje?

Vnímáním své srdce nebo jen mysl?

Je možné vše propojit? …

Je možné udělat si odstup od filmu a vnímat další nástroje, které máme k dispozici?

Co třeba začít hledat inteligenci našeho srdce a také našeho potenciálu vycházejícího z našeho zdroje, středu plného klidu a míru?

Ano, to můžeme, ale nemusíme. To je volba každého z nás.

Pro ty co chtějí…

Snažme se pochopit princip duality, toho, že není jen černá a bílá, spojujme, zkoumejme opaky a integrujme je do jednoho celku.

Vnímejme své pocity i svou hloubku a zbavujme se našich projekcí na jiné a vlastně i na sebe.

Hledejme v našich životních mapách. Namalujme si naše mapy a mapu života.

Hledejme sami v sobě. Dýchejme, meditujme, udělejme si čas na sebe.

Možná zjistíme, že můžeme být dokonalé bytosti, které využívají obrovské kapacity a neomezený potenciál.

Zkusme se podívat a zamyslet nad tím, že naše největší zranění či životní zlomy byly většinou zkouškou, ale možná  i největším darem

k tomu, abychom mohli objevovat sebe sama a otevřít dveře k celistvosti, dokonalosti a lásce v nás.

Naslouchejme naší hloubce.

Můžeme být v harmonii s životem i se sebou samým.

Přehrávejme si své veselé i smutné zážitky,vnímejte své pocity, hledejme své stíny i světla.

Spojujme vše v harmonický celek.

Vše leží uvnitř nás a je to krásné, nekonečné a plné – síly, lásky i moudrosti.

Stojí za to hledat a objevovat.

Přeji všem krásné objevování v sobě samých.

Kamila Bazala