Dostala jsem báseň

Vedla jsem jednoho jemného člověka s krásným srdcem k nadhledu na situaci, kterou právě v životě zažívá.

Přišla mi mailem báseň jako forma poděkování za radu a inspiraci.

Odesilatel nezná autora, uvedl jen, že se mu báseň moc líbí a tak mi ji prostě poslal se slovy:  „Pro Tebe.“

Báseň rozvíjí fantazii, je něžná, plná citu i barev.

Přestavivost barev léčí tělo, mozek i srdce.

Pokud byste někdo znali autora, tak mi napište.

Děkuji, děkuji, děkuji za báseň, barvy i pocity.

Malířka pocitů

Na malou chvíli chtěl jsem dnes snít,
zavřít své oči a vidět nás jít.

Jít loukou rozkvetlých květů,
vzdálit se na hony tomuto světu.

Vidět Tvé vlasy ve větru vlát,
cítit Tvou vůni, s Tebou se smát.

Vidím Tě u plátna, obraz svůj maluješ,
na vlnách múzy světu se vzdaluješ.

Slova co barvy na plátno nanášíš,
nad starosti světa lehce se povznášíš.

Modrá co naděje, jež žene nás vpřed,
rudá co touha, jež plní náš ret.

Žlutá jak radost, jež na duši povznáší,
zažene smutek a chmury zaplaší.

Bílá jak lék, jež rány zlé hojí,
bílá co budoucnost, jež za pokus stojí.

Z barev a citů dílo své tvoříš
a mýty o tmě snadno tak boříš.

Víc modré a rudé mi do duše vlej,
ať cítím že žiju, že život je nej.