Cesta do Anglie – domov v sobě
Galerie obsahuje celkem 4 obrázky.
Měla jsem sen…, 
učit se angličtinu od rodilých mluvčích, protože s českou angličtinou se v zahraničí nedomluvíte, nemít velké náklady na pobyt v cizí zemi, pomáhat lidem a jezdit do ČR za rodinou.
A ono se mi to vše plní.
Na začátku to nebylo jednoduché. Již delší dobu jsem vnímala energii, která mne táhla někam do zahraničí. Přesně jsem nevěděla kam a co to je. Přestava odloučení od rodiny a domu, který jsme s manželem vymazlili, bylo velkou překážkou, mé moto však zní: Per Aspera Ad Astra.
S manželem jsme diskutovali, kdo má být první a kdo má větší příležitosti v Anglii a může vše prozkoumat.
Vše se vyřešilo samo. Manžel mi koupil letenku na mé jméno s termínem odjezdu. Na letišti jsme všichni ronili slzy.
Otevřela jsem se důvěře a začaly se dít věci. Absolovala jsem komplikované kolečko při vyřizování všech místních formalit a byrokracie. Několikadenní školení v angličtině a pohovory. Před odjezdem jsem uvažovala o sociální práci případně charitě, takže se to moc neliší. Mimo možnost učit se jazyk s lidmi v jejich domě, jsem začala koučovat lidi, kteří se o má témata zajímali.
A tak jsem v Anglii spala vždy v cizí posteli, pod cizí peřinou, měnila místa pobytu dle potřeby klientů, byla v cizí zemi, s cizími lidmi, avšak všem jsem otevřela své srdce a věřila v život na zemi. Velkým pomocníkem v kontaktu s rodinou byl Skype.
Říkala jsem si, jsem cizinec v této oblasti, ale lidé jsme všichni a matka ZEMĚ je jen jedna…
Z počátku jsem cítila nejistotu, ale mé vědomí mi říkalo, důvěřuj. Potkala jsem mnoho milých lidí, kteří mi v mnohém pomohli. Tatínek jedné klientky mne každý den učil jezdit v autě na opačné straně tzn. vlevo. Na to, že jsem doma jezdila přes 20 let nejen autem, tak tam jsem byla opět úplně na začátku. Největší zmatek byl na kruhových objezdech. Signalizují jízdu jinak už před objezdem a pak podruhé na kruhovém objezdu, má to své výhody, ale pak jsou i tací, kteří neblikají vůbec.
V Londýnském metru jsem první chvíle slzela, obrovská spleť podzemních tunelů, tolik stresující energie, lidé běželi v nekonečných podzemních chodbách na metro, do práce a zpět. Jakoby nevnímali. Na cestách blízko centra byli ve špičce obrovské zácpy. Mimo Londýn je tomu jinak. Londýn má víc obyvatel, než celá naše Česká republika.
Každý den jsem poznávala nové situace, lidi a cítila se v neznámu bezpečněji. Prozkoumávala energii míst, jazyk, různé akcenty, kulturu a také jídla, protože ráda jím.
Navštívila jsem místa, která si mne přitáhla. Byla jsem ve městech jako je London, Henley on Thames, Oxfordshire, Hampshire, Wokingham, Winchester,Fonthil Bishop, Salisbury, Reding, Whitney a památek plný a krásný Oxford. Přitahovaly mne nádherné katedrály a tak jsem jich řadu navštívila.
Příští měsíc se chystám opět do nádherného městečka Henley on Thames a do Southamptonu k moři.
Když má člověk důvěru v život, důvěru v sebe a lidi a podnikne cestu do neznáma, může najít klid, domov a nová poznání v sobě.
10.11. den před oslavou narozenin jsem dostala možnost letět domů a tak jsem narychlo přijela do ČR. Splnilo se mi přání strávit narozeniny s rodinou.
Doma jsem pak viděla a slyšela lidi, jak si stěžují na různé situace, přišla mi dobrá věta jako odpověď jim i sobě.
Až přestaneš mít depku, že nemáš nic, budeš mít vše.
Na narozeninový den jsem od manžela dostala dárkem skvělou večeři. Parádní huso-kačo, knedlo, zelo v restauraci kamaráda v Třebovicích. Měla jsem další splněná přání. To mi v Anglii opravdu chybělo.
Už se těším co mi přijde za poznání v Anglii příští měsíc.
Každý člověk, kterého potkám je mou inspirací, zrcadlem, sdílením a vzájemnou pomocí, stáváme se učiteli života sobě navzájem.
Uvědomění, která přichází:
1. Buď dobrým průvodcem a přítelem.
2. Važ si každého okamžiku, že jsi zdráv, že můžeš žít plnohodnotný život bez zdravého těla, mysli, ducha to lze těžce.
3. Miluj každého člena rodiny, když rodinu nemůžeš mít, netušíš o co přicházíš.
4. To co vidíš na druhém jako chybu, rezonuje i s tebou, jen to v sobě potlačuješ.
5. Buď čestný a upřímný.
6. Miluj sám sebe, abys mohl milovat ostatní.
7. Když začneš soudit, polož si otázku: kdo jsem, že můžu soudit? Takže nesuď a pokud to lze odpouštěj.
S láskou a pro inspiraci
Kamila Bazala
